Je to houba, která roste v chladných měsících roku. Většinou ji nacházíme od prosince do dubna. Tato houba je poměrně nenápadná a kdo neví kde ji hledat, tak si jí většinou ani nevšimne. Je to spíše hojný druh, ale pro svou nenápadnost a růst v zimních měsících je téměř přehlíženým druhem. Roste na odumřelých kmíncích a větvičkách lísek, ale také ji najdeme na větvích olší. Většinou na okrajové části lesa, nebo v remízkách. Je to dřevní houba, která protrhává kůru a objevuje se málokdy jednotlivě, většinou v nahloučených shlucích.

Plodnice jsou drobné, od 5 – 20mm, v mládí jsou duté baňkovité uzavřené, později se cípovitě protrhávají a mají li dostatek vláhy, tak se až miskovitě otevírají. Za sucha se opět uzavírá. Vnější neplodná strana je světle okrově hnědá, otrubičnatě vločkatá. Vnitřní plodná část je tmavší, hnědá až hnědorezavá, hladká.

Tato houba není jedlá, ale potěší každého, kdo se o houby trochu zajímá, nejen pro svou krásu, ale také je tak trochu za odměnu, protože ji najít chce opravdu trochu trpělivosti. Většinou, když už máte štěstí a najdete místo, kde se vyskytuje, tak se tam a v okolí s ní můžete setkávat každoročně.

Její blízká příbuzná je KORNICE SVAZČITÁ – Encoelia fascicularis, jejíž plodničky jsou menší, výrazně tmavší až skoro hnědočerné, roste na okorněných větvích topolů, jasanů a jeřábů. není tak hojná, jako Kornice otrubičnatá.